platebni_karta_zadrzeni_bankomatem - QUICK MAGAZÍN | TIŠTĚNÝ ČASOPIS | Aktuality | Zdraví | Trendy | Historie | Právo | Ekonomika | Politika | www.quick-magazin.cz

QUICK MAGAZÍN - LIVE VYSÍLÁNÍ
Aktuality     Zdraví     Trendy     Historie     Právo     Ekonomika     Politika     Eshop     LIVE
Přejít na obsah

ZADRŽENÍ
platební karty bankomatem


ilustrační foto: Pixabay



Je zadržení platební karty bankomatem její ztrátou ve smyslu zákona o platebním styku?

Kdo vzniklou situaci řešil?

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu a výroky I. a II. rozsudku Městského soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu a rovněž jeho právo vlastnit majetek.

Rychlý popis průběhu případu

Stěžovatel se žalobou po České spořitelně, a. s. (vedlejší účastnice řízení) domáhal zaplacení částky 101 852,92 Kč s příslušenstvím.

Podání žaloby odůvodnil tím, že s vedlejší účastnicí uzavřel smlouvu o vedení běžného účtu, k němuž obdržel platební kartu. V červenci 2013 si chtěl v Turecku vybrat finanční hotovost z bankomatu, nicméně po stornování nabídky v pro něj nesrozumitelném jazyce mu karta již nebyla vydána.

Tutu skutečnost oznámil turecké policii a banka provozující bankomat mu sdělila, že platební karta mu bude vrácena do dvou týdnů na pobočku vedlejší účastnice.

O čtyři dny později, bezprostředně po svém návratu do vlasti, stěžovatel kontaktoval vedlejší účastnici, jíž vysvětlil situaci, platební kartu zablokoval a reklamoval neautorizované výběry z bankomatů, které byly prostřednictvím karty mezitím provedeny.

Vedlejší účastnice reklamaci stěžovatele označila za neoprávněnou, neboť všechny transakce byly provedeny v době před zadáním zákazu na platební kartu a v případech zneužití karty, při nichž byl použit PIN, odpovídá za všechny transakce i škody držitel karty.
Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě stěžovatele vyhověl a uvedl, že zůstala-li stěžovatelova platební karta v tureckém bankomatu, nedošlo z jeho strany k porušení povinností podle § 101 písm. b) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění do 12. 1. 2018.

Zadržení karty bankomatem nelze přitom podle názoru obvodního soudu považovat za ztrátu.

Proti rozsudku podala vedlejší účastnice odvolání, kterému Městský soud v Praze vyhověl a žalobu stěžovatele zamítl. Soud při svém rozhodování přihlédl k tomu, že mezi zadržením platební karty v bankomatu a její blokací uplynuly čtyři dny. I v případě zadržení karty bankomatem, tedy v situaci, kdy karta nebyla zničena, bylo podle městského soudu povinností stěžovatele oznámit vedlejší účastnici tuto skutečnost.

Stěžovatel následně podal dovolání, které Nejvyšší soud z části zamítl a z části odmítl.

Postup stěžovatele byl podle dovolacího soudu hrubě nedbalý, vedoucí k porušení povinností podle zákona o platebním styku.

Okamžik zadržení karty Nejvyšší soud označil za ztrátu, neboť se dostala mimo dispoziční sféru stěžovatele. V této situaci mu vznikla oznamovací povinnost, kterou však nesplnil, což dovolací soud odvodil mj. i z všeobecných obchodních podmínek vedlejší účastnice.

Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud.

Ve své ústavní stížnosti zejména nesouhlasil s výkladem slov ztráta, odcizení a hrubá nedbalost, jak jej provedly městský soud a Nejvyšší soud.

Povinnost oznámit zneužití karty mu podle jeho názoru vznikla až v okamžiku návštěvy pobočky vedlejší účastnice po návratu z Turecka, kdy se mj. dozvěděl o instalaci zádržného zařízení v bankomatu a v tom okamžiku kartu také zablokoval.
Jak posoudil celou problematiku Ústavní soud?

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud v prvé řadě poukazuje na kogentní povahu ustanovení zákona o platebním styku, tedy i § 101 písm. b) a § 116 odst. 1 písm. b), které jsou v nyní posuzované věci rozhodné.

Všeobecné obchodní podmínky proto nesmějí být v rozporu s těmito ustanoveními, což platí i pro všeobecné obchodní podmínky vedlejší účastnice. Odkaz Nejvyššího soudu na ně je proto třeba zcela odmítnout.
V nyní posuzované věci je předmětem přezkumu interpretace slova ztráta, která podle zákona o platebním styku vede k plnění oznamovací povinnosti a možnému závěru o nedbalém přístupu plátce. Nejvyšší i městský soud shodně uvedly, že pojem ztráta není v právním řádu výslovně definován. V tomto smyslu se poté s odvoláním např. na komentářovou literaturu s uvedeným slovem vypořádaly tak, že představuje ztrátu možnosti disponovat s platební kartou. Takový výklad však z § 101 zákona o platebním styku přímo nevyplývá.

Obecné soudy se sice soustředily na povinnosti stěžovatele, ale závěry učinily zcela formalisticky bez zohlednění jak účelu právní úpravy, tak i vlastního smyslu slova ztráta.

Jde-li o význam slov, lze vyslovit závěr, že nemají-li v zákoně použité pojmy specifický právní význam, lze je chápat tak, jak jsou vnímány v obecném základu spisovného jazyka.

Slovo ztratit znamená skutečně pozbytí možnosti s věcí nakládat, nicméně bez zjevného úmyslu vlastníka či držitele, což uvedl i Nejvyšší a městský soud. Od toho je však třeba odlišit situace, kdy vlastník nebo držitel ztrácejí momentální dispozici, kdy věc je předmětem právního poměru. V těchto situacích je vlastníku či držiteli známo, kde se věc nachází a předpokládá její navrácení či jiný, zpravidla sjednaný, smluvní osud.

V nyní posuzované věci je zcela zřejmé, že stěžovatel ztratil možnost dispozice s kartou, nicméně k její ztrátě nedošlo, neboť mu bylo známo, kde se nachází, a přislíbeno její navrácení. Nedošlo-li proto zadržením platební karty k její ztrátě a zcela zjevně ani odcizení, zneužití nebo neautorizovanému použití, nemohla být ani naplněna hypotéza § 101 písm. b) zákona o platebním styku.

Skutečnost zneužití byla stěžovatelem zjištěna až po čtyřech dnech, po návratu z Turecka, na což reagoval okamžitým zablokováním platební karty. V jeho postupu proto nelze spatřovat hrubě nedbalý přístup.

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který bude při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v tomto nálezu.

reklama

Praktické hlasové překladače pro každého cestovatele:


zdroj: nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1833/18 TZ 17/2020
vloženo: 07.03.2020
poslední aktualizace: 07.03.2020




Návrat na obsah